Kategorie Gr. 5 "siluety" jsou modely upravených cestovních aut v měřítku 1/32 z období 1976 - 1982, které se zúčastňovaly MS vytrvalostních závodů a mezinárodních šampionátů DRM, IMSA, JSPC,... Každý model je k dispozici vždy v několika provedeních, které se odlišují barevně i detaily podle typu šasí, nebo podle posádek, které v závodě s autem startovaly.

Auta byla postavená podle volných předpisů, které požadovaly pouze zachování profilu původního vozu (proto SILUETY). Z původního vozu musely být zachovány dveře, kapota motoru a střecha, čelní sklo,... S podvozkem a motorem si mohli konstruktéři dělat co je napadlo. Auta měla rozšířené blatníky, přítlačná křídla, používal se hliník a kevlar, motory měly turbodmychadla a výkony dosahovaly až 1.000 k. Vznikla závodní monstra, o kterých není zachováno mnoho historických a technických údajů, protože se jednalo o prototypy vyrobené v několika kusech. Ukázka ze závodů "cestovních" aut na německém okruhu Norisring z roku 1977 je na videu

Porsche 935/78 "Moby Dick" je asi nejznámější představitel vozů skupiny 5. Jméno Moby Dick získal pro svůj tvar a bílou barvu podle knihy Bílá velryba. Porsche dělal dva vozy, ale druhý nebyl dokončen. Další dva vozy tohoto typu byly "kopie" vyrobené stájí R.Joesta. Vůz č.1 v barvách Martini vyhrál v roce 1978 šestihodinovku v Silverstone. Za volantem se střídal Jacky Ickx a Jochen Mass. V autě byl poprvé použitý vodou chlazený motor, šestiválec 3,2 litru, přeplňovaný dvěma turby KKK. Výkon byl až 845 k a na 6 km rovině v LeMans dosahoval rychlost 365 km/hod.

Porsche 935 K2 č.51 týmu Kremer se kterým Bob Wollek skončil celkově druhý v německém šampionátu DRM 1977. Porsche 935 skupiny 5 se vyrábělo v několika verzích a bylo v závodech velmi úspěšné. Vozy startovaly na závodech většinou v režii soukromých týmů. 935 vycházela z typu Porsche 911. První auta měla klasické vystouplé světlomety na přední kapotě, další typy už měly světlomety zabudované v nárazníku. Porsche 935 mělo 6ti válcový, přeplňovaný 3 litrový motor s výkonem 670 k a vážilo 1.025 kg.

BMW M1 Turbo Sauber se kterým v závodě 24 hodin Le Mans 1982 startovala posádka složená ze členů slavné rockové skupiny Pink Floyd. Manažera Steve O´Rourka a bubeníka Nicka Masona doplnil britský pilot Richard Down. Ze závodu vypadli po 266 kolech pro technickou závadu. Sauber postavil pouze dva vozy. Vůz v atraktivních barvách sponzora BASF shořel při nehodě Hanse Stucka. Druhé auto bylo v současnosti zrestaurováno do původního stavu. Přeplňovaný 6ti válcový 3,5 litrový motor měl výkon až 900 k.

Ferrari 512 BB LM v atraktivních barvách sponzora 3M startovalo v závodě 24 hodin LeMans v roce 1979. Posádka C. Ballot-Léna, M. Leclére, P. Gregg, nedokončila závod pro technickou závadu. Ferrari vyrobil 25 vozů typu 512 BB, ale auta nebyla v závodech příliš úspěšná. Karoserii s prodlouženou zadní částí pro vytrvalostní závody navrhlo studio Pininfarina. Auto mělo 5 litrový 12ti válcový atmosférický motor s výkonem 470 k a vážilo 1.050 kg.

BMW M1 Turbo postavila německá závodní stáj Schnitzer, která se specializuje na úpravy vozů BMW. S vozem č.51 v atraktivních barvách dojel Hans Joachim Stuck v závodě seriálu DRM Zolder 1981 na 4.místě. Auto mělo 6ti válcový motor 3,2 litru, přeplňovaný dvěma turbodmychadly KKK. Výkon motoru dosahoval podle nastaveného tlaku až 800 k. Auto vážilo 1.065 kg, max. rychlost se neudává.

Lancia Beta Montecarlo Turbo č.51, se kterou vyhrál v roce 1980 Hans Heyer německý šampionát DRM. Ve stejném roce vyhrála Lancia v MS 10 závodů z 11 a celkově třídu do 2 litrů. Za volantem se vystřídali Walter Röhrl, Eddie Cheever, Ricardo Patrese, Michele Alboreto,.. Při návrhu a výrobě auta spolupracovali technici firmy Abarth, karoserii navrhlo studio Pininfarina. Auto mělo 4 válcový přeplňovaný motor 1,5 litru s výkonem 473 k a vážilo 780 kg.

Lancia Stratos HF Turbo v barvách Marlboro je jeden ze dvou vozů, které Lancia připravila pro okruhové závody. Vůz č.598 s posádkou Carlo Facetti a Piero Sodano zvítězil v "etapovém" závodě Giro d´Italia 1976. Lancia skupiny Gr.5 vznikla úpravou slavného soutěžního auta. Vozy byly úspěšné na silničních tratích, ale na uzavřených okruzích nestačily na konkurenci. Motor Ferrari Dino V6 s obsahem 2,5 litru byl doplněný turbodmychadlem, které zvýšilo výkon na 560 k.

Ford Capri Turbo Zakspeed v atraktivních barvách sponzora Mampe řídil v roce 1978 Hans Heyer v seriálu DRM. Německá stáj Zakspeed Ericha Zakowského upravovala v sedmdesátých letech vozy Ford pro Evropské závody. Ford Capri Turbo byl jedním z úspěšných modelů ve kterém jezdili Manfred Winkelhock, Klaus Niedzwiedz, Klaus Ludwig. Auto mělo 4 válcový 1,4-1,7 litrový motor přeplňovaný turbodmychadlem s výkonem 480-560 k. Auto vážilo 830 kg a hliníkový rám podvozku vážil pouhých 75kg.

Ford Mustang Turbo Zakspeed č.6 se kterým startoval v roce 1981 německý závodník Klaus Ludwig v americké sérii IMSA. Ze čtyř závodů, ve kterých startoval 2 závody vyhrál (Sonomu v Kalifornii a Brainerd v Minesotě). Celkově skončil v seriálu IMSA 1981 na 11. místě. Auto mělo 1,7 litrový motor přeplňovaný dvěma turbodmychadly, který dával výkon až 600 k. Neobvyklé bylo, že motor byl umístěný vpředu.

BMW 320 v barvách Jägermaister, se kterým startoval v roce 1977 H.J.Stuck ve třech závodech německého seriálu DRM a všechny tři vyhrál. Auto mělo 2 litrový čtyřválec s výkonem 310 koní a vážilo natankované, včetně řidiče pouze 740 kg. Pro rok 1978 byl výkon motoru zvýšen na 600 koní přidáním turbodmychadla. BMW vyrobilo 28 aut pro skupinu 5, se kterými startovaly většinou soukromé týmy.

Model vozu Ford Escort Zakspeed v atraktivních barvách sponzora Mampe č.1 řídil v roce 1978 Hans Heyer. 4 válcový 1,8 litrový motor DOHC měl dva karburátory Weber a výkon 250 k / 9.000 ot. Bylo vyrobeno 5 kusů, ale mnoho informací o vozech se nedochovalo. Šéf týmu Zakspeed Erich Zakowski se víc věnoval stavění vozů než archivaci. Jediný originální Escort byl na Novém Zélandu zrenovován v roce 2010 do původního stavu.

Nissan Skiline Turbo ze závodu 9 hodin Kyalami v roce 1982. Vůz v závodě řídila posádka Masahiro Hasemi (J), David Hobbs (GB) a Tony Pond (GB), ale nedojela pro havárii. V závodech Super Silhouette s ním startoval famózní japonský pilot Masahiro Hasemi v letech 1982 až 83. V roce 1982 vyhrál 2 závody a v roce 1985 zvítězil v 5ti závodech. Vůz poháněl přeplňovaný čtyřválec DOHC 2.082 ccm s výkonem 570 koní při 7600 ot./min. Měl pětirychlostní převodovku a brzdy Lockheed. Maximální rychlost byla 288 km/h a zrychlení z 0 na 100 za 3.8 sec.

Toyota Celica Turbo závodila v seriálu DRM v letech 1977-78. Auto připravovala na závody stáj Schnitzer Motorsport a vůz v sezóně 77 řídil Harald Ertl, v sezóně 78 Rolf Stomelen. V závodech Celica většinou vypadla na technickou závadu, nebo dojížděla s velkou ztrátou. Například v kvalifikaci na první závod byla Celica pomalejší o 25 vteřin proti vedoucímu Porsche 935. V roce 1979 se Toyota z evropských závodů stáhla do Japonska. Auto mělo 2 litrový přeplňovaný čtyřválec s výkonem 560 koní. Karoserie byla laminátová s rozšířenými blatníky a prahy.